Legenda NHL: Pelle Lindbergh
Včera uplynulo šestadvacet let od smrti obdivovaného brankáře Philadelphie Pelleho Lindbergha, který zahynul při tragické autohavárii. Rychlé automobily Pelleho vždy fascinovaly. V neděli 10. listopadu 1985 v 5:41 hodin ráno, kdy se vracel z oslav výhry nad Bostonem, nezvládl Lindbergh v ostré zatáčce řízení svého Porsche 930 Turbo a ve stotřicetikilometrové rychlosti narazil do cihlové zdi základní školy v Sommerdale (New Jersey). Talentovaný brankář následkům zranění druhý den podlehl.
Per-Eric Göran „Pelle“ Lindbergh se narodil 24. května 1959 ve Stockholmu. V dětství se stal členem organizace místního hokejového klubu Hammarby IF, kterému jeho skalní příznivci neřeknou jinak než „Bajen“. Lindbergh se v zelenobílém dresu stockholmského celku připravoval mimo jiné i pod dohledem slavného švédského trenéra Curta Lindströma. V hlavním kádru tehdy druholigové celku debutoval v osmnácti letech a vydržel v něm dvě sezóny 1977-79.
Brzy se ukázalo, že splňuje všechny předpoklady, aby se uplatnil i v elitní švédské soutěži. Protože Pelleho přítel Reino Sundberg chytal v té době už za Djurgardens IF a oba kamarádi si v oddílovém dresu nechtěli konkurovat, rozhodl se Pelle pro přestup do mužstva AIK Stockholm, největšího rivala Hammarby i Djurgardenu. Během necelých dvou sezón 1978-79 odchytal AIK IF osmatřicet zápasů.
Úspěchy postupně přibývaly i v reprezentaci. V letech 1976 a 1977 byl vyhlášen nejlepším brankářem na juniorském mistrovství Evropy a tutéž poctu získal i na juniorském světovém šampionátu hráčů do dvaceti let v roce 1979 v Karlstadu, kde Švédsko vybojovalo bronzové medaile. O rok dříve pomohl mladému týmu Tren kronor ke druhému místu na juniorském mistrovství světa hráčů do dvaceti let v Kanadě.
Švédský hokej v sedmdesátých letech vždy vozil na světové šampionáty naprosto vyrovnané dvojice brankářů, ze kterých bylo velmi těžké vybírat jasnou jedničku. Tak tomu bylo i v roce 1979 na šampionátu v Moskvě, ovšem na rozdíl od let minulých, kdy se mezi třemi tyčemi objevovali vyhlášení mistři svého oboru, ať už to byl Christer Abrahamsson, Goran Högosta či Hardy Aström, se v nominaci na moskevský šampionát objevily spíše neznámá jména.
O rok později si zavěsil na krk kulatou placku ze stejného kovu na olympijských hrách v Lake Placid a zdálo se, že Švédsko má na dlouhé roky o brankářskou jedničku postaráno. To by se však za mořem nesměla hrát nejlepší ligová soutěž na světě - slavná National Hockey League, která v sedmdesátých a osmdesátých letech lovila nadějné mladíky zejména ve Švédsku a Finsku.
Když se v závěru sezóny 1978-79 zranil gólman Leksands IF Christer Abrahamsson, který byl jmenován jako třetí na světový šampionát do Moskvy, nahradil ho právě Pelle Lindbergh. V přípravných utkáních i na soustředění se však ukázalo, že původně vybraný brankářský tandem Benny Westblom a Sune Odling není v dobré formě, a tak dostal příležitost Pelle. Byl to šťastný tah. Dvacetiletý mladíček odchytal šest zápasů a výraznou měrou přispěl svému týmu k zisku bronzu.
Když šestnáctiletý Pelle spatřil v roce 1975 záběry z finále Stanley Cupu mezi Philadelphii a Buffalem, naprosto mu učaroval brankář Letců Bernie Parent. Od té doby, se ho snažil napodobovat, nosil stejnou masku jako Parent a začal chytat podobným stylem jako on. Jeho snem bylo, aby jednou mohl okusit NHL a nejlépe v dresu Flyers. Už po moskevském šampionátu v srpnu 1979 měl k splnění tohoto snu jen pomyslný krůček, neboť si ho ve druhém kole draftu jako celkově pětatřicátého vybrali právě zástupci Philadelphie.
Do Spojených států odcestoval na sklonku léta 1980. Profesionální dráha za velkou louží pro něho nezačala tak, jak si původně představoval. Úspěchy na světových šampionátech a olympijských hrách pro pyšnou NHL až tak moc neznamenají. Proto i Lindbergh začínal svojí zámořskou misi v nižších soutěžích. Celý ročník 1980-81 strávil v záložním týmu Maine Mariners v Portlandu (AHL), v 51 utkání zaznamenal 31 výher. Po sezóně se dostal do prvního All Star týmu soutěže a dokonce byl vyhlášen i nejužitečnějším hráčem AHL.
Ovšem ani tyto úspěchy mu dveře do prvního týmu příliš neotevřely. V další sezóně si za Flyers zachytal v osmi zápasech a to bylo pro ambiciózního mladíka málo. Myšlenka změnit působiště se mu vkrádala do mysli stále častěji. Jenže vše se změnilo poté, co v závěru sezóny 1981-82 dostal vyhazov trenér Philadelphie Pat Quinn a na střídačce Flyers ho nahradil Bob McCammon, který předtím Pelleho trénoval na farmě v týmu Maine Mariners.
V následujícím ročníku dostal Lindbergh šanci, kterou už nepustil. Zkušenosti nabité na farmě náležitě uplatnil hned ve své první kompletní sezóně v nejprestižnější hokejové lize světa, ve které odchytal 40 utkání (23 výher) a vysloužil si nominaci na post brankáře v týmu nejlepších nováčků NHL.
V sezóně 1983-84 sice jeho šestatřicet startů a čtyři na farmě v týmu Springfield Indians (AHL) znamenaly mírný ústup ze slávy, ale v té další ho čekalo plných pětašedesát utkání a z toho čtyřicet bylo vítězných. V play off dovedl Letce až do finále Stanley Cupu (Philadelphia - Edmonton 1:4 na zápasy). Není divu, že na konci ročníku byl po zásluze odměněn nejen nominací do prvního All Star týmu, ale jako první evropský gólman obdržel Vezina Trophy pro nejlepšího brankáře NHL, kterou mu na slavnostním vyhlašování vítězů trofejí předával jeho idol Bernie Parent.
„Nikdy jsem nevidel brankáře s tak rychlýma nohama,“ uvedl jednou na Lindbergovu adresu legendární gólman Jacques Plante.
„Pelle pozvedl celou organizaci na jinou úroveň, doslova. Naučil nás vyhrávat předtím, než jsme si zasloužili zjistit, co vítězství obnáší,“ zavzpomínal na svého spoluhráče bývalý kapitán Philadelphie Dave Poulin.
O měsíc později podepsal Lindbergh s vedením Flyers smlouvu na šest let. V úvodu nové sezóny odchytal osm z prvních třinácti zápasů Flyers. 9. listopadu 1985 v duelu s Bruins nastoupil náhradník Bob Froese, aby si Lindbergh odpočinul. Po celkově již desátém vítězství Flyers v řadě se hráči sešli v jednom místním baru nedaleko místa, kde pravidelně trénovali. Když kolem půl šesté ráno odjížděl, měl Lindberg v krvi dvojnásobnou povolenou hodnotu alkoholu. Po krátké chvíli ve velké rychlosti nevybral zatáčku a jeho Porsche v hodnotě 125 tisíc amerických dolarů narazilo do zdi.
S nevratným poškozením mozku, zlomenou čelistí a kyčlí byl Pelle převezen do nemocnice, kterou ihned navštívila jeho matka a snoubenka, která se pro bolest hlavy na oslavě omluvila. Po několika hodinách přiletěl ze Švédska i Lindberghův otec Sigge. Konzultace s lékaři rozhodla, že rodiče souhlasili s vypojením přístrojů, které již v bezvládném těle udržovaly srdeční činnost. Krátce před smrtí věnovali rodiče synovy orgány k transplantaci. Životní pouť i nadějně se rozvíjející kariéra Pelleho Lindbergha se uzavřely 11. listopadu 1985.
„Prožívali jsme v těch chvílích velký zármutek,“ vzpomíná na Lindberghův náhlý skon majitel Letců Ed Snider. „Cítil jsem se provinile, že jsem si s Pellem nikdy nesedl a nedal řeč o jeho zálibě v rychlých autech. Nikdy jsem s ním nejel, ale mluvil o tom. A já o tom věděl. Někdo ho měl nějak zpomalit a já si vyčítám tu nedbalost, že jsem to neudělal sám.“