You are here
Home > Bobby Clarke

V dnešním článku mapujícím historii Flyers se zaměříme na jednu z největších legend, jaká kdy oranžovo-černý dres oblékala, a sice dnes již třiašedesátiletého Bobbyho Clarkea.

https://nhl.bamcontent.com/images/photos/283745442/1024x576/cut.jpg

Celým jménem Robert Earle Clarke se narodil 13. srpna 1949 v malém kanadském městě Flin Flon, kde s hokejem ve svých osmi letech také začínal. Začátky však pro Clarkea nebyly nikterak jednoduché. Ve 12ti letech mu totiž lékaři diagnostikovali cukrovku. Nikdo tedy i přes Clarkeův obrovský talent nevěřil, že by se někdy mohl probojovat až do NHL. O pár let později vzal kouč Flin Flon Bombers Pat Ginnell mladého Bobbyho k lékařům v Minnesotě, podle nichž by mohl hrát mezi profesionály, pokud se o sebe bude správně starat a dokud mu to zdraví dovolí. Trenér Ginnell tedy požádal doktory o sepsání lékařské zprávy, kterou později mohl předkládat skautům z NHL.

I přes veškeré zdravotní problémy byl Clarke v roce 1969 zařazen do 2. kola takzvaného NHL Amateur Draftu, odkud si jej ze 17. pozice vybral právě celek z Philadelphie. Jeden ze skautů Flyers Gerry Melnyk se snažil přesvědčit tehdejšího generálního manažera Buda Poilea, aby Clarkea Letci draftovali již v prvním kole. Se svým požadavkem však u Poilea nepochodil. Tým z Philadelphie si tak v prvním kole vybral Boba Curriera, jenž v NHL neodehrál ani jedno utkání a po pěti letech ukončil svou hokejovou kariéru. Melnyk se rozhodl kontaktovat specialistu na problémy s cukrovkou, jenž potvrdil, že pokud se o sebe bude Clarke řádně starat, žádné zdravotní problémy mu nehrozí. Melnykovi se podařilo přesvědčit Poilea, aby dal Clarkeovi příležitost v druhém kole draftu. Poté, co se Letcům podařilo s tehdy devatenáctiletým mladíkem podepsat smlouvu, začali se o jeho služby zajímat také Detroit Red Wings a Montreal Canadiens. Flyers však obě nabídky odmítli, čímž dali jasně najevo, že Clarke není na prodej.

Svůj debut v NHL si Bobby Clarke odbyl 11. října 1969 v utkání proti Minnesotě North Stars. První kanadský bod zaznamenal rodák z kanadského města Flin Flon 22. října v zápase s Torontem Maple Leafs, kdy v průběhu třetí části asistoval u branky Lewa Morrisona. Ze své první vstřelené branky v NHL se pak Clarke radoval 30. října, kdy dokázal překonat brankáře NY Rangers Eda Giacomina. Během své první sezóny odehrál Clarke v dresu Flyers 76 utkání, v nichž nasbíral 46 kanadských bodů za 15 gólů a 31 asistencí, díky čemuž se stal nejlepším nováčkem sezóny 1969/1970.

http://assets.nydailynews.com/polopoly_fs/1.72624.1313824839!/img/httpImage/gal-hated-clarke-jpg.jpg

Ve své druhé sezóně patřil Clarke již mezi opory týmu, když během 77 zápasů zaznamenal 66 kanadských bodů (27+36). V ročníku 1970/1971 se tak Clarke stal vůbec nejproduktivnějším hráčem Flyers. Svou skvělou hrou navíc tehdy teprve jedenadvacetiletý forvard dopomohl týmu z Philadelphie do následných vyřazovacích bojů, kde však Letci nestačili na Chicago Blackhawks. Mladičký útočník si během svého prvního playoff nepřipsal ani jeden kanadský bod. Ztráta zubů byla příčinou Clarkeova pomalého vstupu do sezóny 1971/1972. Během prvních 31 zápasů dokázal člen Hokejové sině slávy nasbírat pouhých 16 kanadských bodů za 5 branek a 11 přihrávek. V následujících 47 zápasech však Bobby Clarke doslova exceloval, když dokázal nasbírat neuvěřitelných 75 bodů (30+35). V ročníku 1971/1972 si tak Clarke do svých statistik připsal 91 kanadských bodů za 35 přesný tref a 46 přihrávek, díky čemuž si vysloužil Bill Masterton Memorial Trophy (první hráč Flyers, jenž vyhrál jedno z hlavních ocenění NHL pozn. red.) a nový pětiletý kontrakt s Flyers na 500 tisíc dolarů (100.000 dolarů za sezónu).

Ve svých 23 letech byl Clarke jmenován kapitánem Flyers, čímž se stal v té době nejmladším kapitánem v NHL. V následující sezóně byl hvězdný forvard vůbec prvním hráčem Letců z Philadelphie, který pokořil stobodovou metu. Clarke totiž během ročníku 1972/1973 dopomohl svému celku do playoff, když dokázal nastřádat celkem 104 kanadských bodů za 37 gólů a 67 asistencí. V prvním kole vyřazovacích bojů narazili Flyers na celek Minnesoty North Starts a pro Clarkea playoff málem skončilo dříve, než začalo. Třiadvacetiletého centra totiž zasáhl protihráč hokejkou do oka, čímž Clarkeovi poškodil kontaktní čočku, kvůli čemuž tak musela být opora týmu převezena do nemocnice. Lékaři odstranili část rozbité čočky z Clarkeova oka a i přesto, že kapitán Broad Street Bullies utrpěl poranění rohovky, nastoupil hned k dalšímu utkání proti North Stars, které nakonec Letci také dokázali vyřadit a probojovat se tak do dalšího kola playoff. Ve druhém kole vyřazovacích bojů však Flyers nestačili na Montreal Canadiens a sezóna tak pro ně skončila. I přesto však Clarke obdržel cenu Hart Memorial Trophy pro nejužitečnějšího hráče.

V ročníku 1973/1974 odehrál Clarke v oranžovo-černém dresu 77 utkání, v nichž zaznamenal 87 bodů, avšak hlavní hvězdou Flyers byl v tom roce legendární gólman Bernie Parent, jenž svými neuvěřitelnými výkony dovedl rváče z Broad Street až do samotného finále Stanley Cupu, v němž vyzvali bostonské Bruins. Začátek finálové série se sice Letcům příliš nevydařil, když hned v prvním utkání Bruins podlehli těsně 2:3. Následující utkání však svěřenci kouče Freda Shera zvládli o poznání lépe. Výhru 3:2 Letcům trefou v prodloužení zařídil kdo jiný než Bobby Clarke, pro něhož to byla zřejmě nejdůležitější branka celé jeho kariéry. Tento moment navíc zřejmě rozhodl o osudu celé finálové série. Flyers vyhráli následující dvě utkání v poměru 4:1 a 4:2. V pátém utkání sice Bruins vyhráli vysoko 5:1, avšak ani to tým z Philadelphie v cestě za vysněným Stanley Cupem nezastavilo. Utkání číslo šest totiž Letci vyhráli 1:0 a získali tak svůj historicky první Stanley Cup. Clarke byl jednou z hlavních postav celého finále. Mladičký útočník na vhazování doslova deptal hvězdy jako Phil Esposito či Bobby Orr. Z celkovým 66ti vhazování proti těmto dvěma hráčům Bruins totiž Clarke uspěl hned v 48 případech.

https://s-media-cache-ak0.pinimg.com/originals/4c/e8/3c/4ce83c071acd08448ce7d4e612b2b9b3.jpg

V nadcházející sezóně se kapitán Flyers dostal opět nad hranici sta bodů, když dokázal nastřílet 27 branek a do svých statistik si připsal dalších 89 přihrávek. Flyers se i v sezóně 1974/1975 probojovali až do samotného finále, kde tentokrát narazili na Buffalo Sabres. Broad Street Bullies dokázali Šavle, stejně jako Bruins o rok dříve, porazit v šesti utkáních a radovali se tak z obhajoby Stanley Cupu. Kromě druhého Stanley Cupu získal Clarke také podruhé v kariéře ocenění Hart Trophy.

Sezóna 1975/1976 byla pro kanadského útočníka z hlediska statistik vůbec tou nejúspěšnější. Clarke totiž spolu s Reggiem Leachem a Bille Barberem vytvořili legendární útočné trio s názvem ‘LCB‘, které během jedné jediné sezóny dokázalo nasázet rekordních 141 branek. Sám Clarke překonal svá dosavadní bodová maxima, když v 77 zápasech nasbíral 119 kanadských bodů (30+89). Flyers se dostali potřetí v řadě až do finále Stanley Cupu, kde tentokrát narazili na Montreal Canadiens. Habs se na Clarkovu formaci skvěle připravili, a tým z Philadelphie přehráli ve čtyřech utkáních. Clarke získal i přes nevydařené finále svou třetí Hart Trophy a byl jmenován do prvního All-Star týmu. V nadcházejících ročnících se slábnoucí výkony Bobbyho Clarka začaly projevovat také na Flyers, kteří v sezónách 1976/1977 a 1977/1978 ztroskotali v semifinále na Bostonu Bruins.

Po sezóně 1978/1979, kdy Letci prohráli ve čtvrtfinále s New Yorkem Rangers, byl Bobby Clarke jmenován asistentem trenéra Flyers. Kvůli pravidlům NHL byl Clarke nucen vzdát se svého kapitánského “céčka“, které od nové sezóny nosil na svém drese Mel Bridgman, jenž byl jmenován čtvrtým kapitánem týmu Flyers. První sezóna v roli hrajícího asistenta trenéra se Clarkeovi vydařila. Letci v sezóně 1979-1980 vytvořili dosud nepřekonaný rekord, když neprohráli 35 utkání v řadě. Tým z Philadelphie se navíc v tom samém roce probojoval opět až do finále Stanley Cupu, kde však tentokrát našel přemožitele v týmu New Yorku Islanders.

Během celé své kariéry oblékal Bobby Clarke dres s číslem 16. Výjimkou jsou však dvě utkání v sezóně 1980/1981. Dne 27. února 1981, před venkovním utkáním, byl totiž Clerkeův dres odcizen. Následující dva zápasy tak byl kanadský forvard nucen nosit jediný dres, který byl v té době k dispozici, a sice dres s číslem 36. O měsíc později Clarke v utkání s Bostonem Bruins zaznamenal svůj tisící bod v NHL.

I přesto, že měl Clarke cukrovku a hrál tak tvrdou hru, nebyly s jeho zdravotním stavem nikdy žádné výraznější problémy. Pouze v sezóně 1981/1982 utrpěl kanadský forvard zlomeninu nohy, která jej na několik utkání vyřadila ze hry. Clarke tak vinou zranění odehrál v tomto ročníku “jen“ 62 utkání, což byl jediný ročník, kdy člen Hokejové síně slávy neodehrál více než 70 zápasů. V sezóně 1982/1983 se stal Clarke opět kapitánem Flyers poté, co této roli nahradil útočníka Billa Barbera. 23. října 1982 odehrál Clarke proti Pittsburghu Penguins svůj tisící zápas v NHL. Pro tehdy již třiatřicetiletého forvarda byl ročník 1982/1983 nejúspěšnějším ročníkem od sezóny 1977/1978. Clarke si totiž do svých statistik připsal 85 kanadských bodů za 23 branek a 62 přihrávek. Po sezóně 1983/1984, kdy Letci vypadli již ve čtvrtfinále playoff, se po odchodu Boba McCammona uvolnila pozice generálního manažera Flyers. Dne 15. května 1984 se tak legendární útočník Bobby Clarke rozhodl ukončit svou bohatou hokejovou kariéru a stát se novým generálním manažerem Philadelphie Flyers.

Bobby Clarke odehrál v dresu Flyers celkem 15 sezón (1280 utkání včetně playoff), během nichž dokázal zaznamenat 1329 kanadských bodů za 400 branek a 929 asistencí. Do svých statistik si navíc kapitán legendárních Broad Street Bullies připsal 1605 trestných minut.

ÚSPĚCHY BOBBYHO CLARKEA

• Stanley Cup: 1975, 1975
• Vítěz Kanadského poháru 1976
• bronzová medaile z MS 1982
• Brownridge Trophy: 1968, 1969
• WCHL MVP: 1969
• WCJHL/WCHL 1. All-Star Team: 1968, 1969
• Bill Masterton Memorial Trophy: 1972
• Hart Memorial Trophy: 1973, 1975, 1976
• Lester B. Pearson Award: 1974
• Lester Patrick Trophy: 1980
• Class Guy Award: 1982
• Frank J. Selke Trophy: 1983
• Lionel Conacher Award: 1975
• Lou Marsh Trophy: 1975
• 1. NHL All-Star Team: 1975, 1976
• 2. NHL All-Star Team: 1975, 1976

Top